Upozornění: Než začnete číst tuto povídku, tato a předchozí povídka s sebou úzce souvisí. Určitě stojí za to, přečíst si je také.
Odcházíme ze dvora. Přiznám se, že tohle prostředí není nic pro mě. I když vím, že mi tu nic nehrozí, tísnivý pocit zůstává.
Domlouváme se panem majitelem, o další návštěvě, a jeden z chlapů platí, Claudii vybrané otroky. Cena není, až tolik přemrštěná. Majitel ví s kým jedná, a na druhou stranu, je mu jasné, že pokud přijede k nám, dostane se mu plné podpory z naší strany. Osobně ho tedy nesnáším, ale to už patří k obchodu, že se rozcházíme s úsměvem.
Děvče zas nebylo tak drahé. Jeho cena byla totožná s tím chlapíkem, kterého jsme pak vybraly.
Vyjíždíme z brány. Holky koukají docela vytřeštěně. Hned za bránou, jim naši kluci sundají z krku provaz, kterým jsou k sobě připoutané. Mládenci tedy nechají, ty na rukou. Z krku a nohou, jdou dolu. Nesnášíme ani já, natož Claudie, abychom měly u sebe někoho spoutaného.
Všem čtyřem ukazujeme, že si mají sednout na káru. Jen zajedeme za roh a není na nás vidět, Claudie dá pokyn, aby mu i ty na rukou sundaly.
Holky na nás vyvaleně zírají, jen ten mládenec se tváří normálně.
Melik jede vedle káry. „Odkud jsi, ptá se toho koupeného mládence, který se nám tak pěkně předvedl.“
Mluví na něj latinou. Kluk mu odpovídá ve stejném jazyce. „ Pravý Říman pane.“
„Mluvíš taky řečtinou?“
„Jistě v legii to bylo povinné.“
„Proč si tu?“
„Napadení centuriona.“
„Nějaký vážný důvod?“
„Jistě pane. Chtěl v opilosti zabít otrokyni…“
„A co pak?“
„Upadl mi na nůž.“
„Dobrý a co dál?“
„Prodán na galeje, skoro rok na galéře, pak přepadení piráty.“
„Chvilka ticha.. No jestli je to pravda, proč ses k nim nepřidal? Piráti přeci osvobozují galejníky. Dobrá polovina z nich, jsou bývalí galejníci.“
„Nemám to v povaze, nejsem pirát. Nikdy bych se k tomu nesnížil.“
„Takže tě prodali do bagna, jako galejníka a skončil jsi tady.“
„Přesně tak pane“
No nevypadá na to, že by chtěl utéct, alespoň teď ne.
Přijíždíme do našeho stanového tábora. Děvčata zatím udělala pozdní oběd. Všichni, až na stráže se posadíme kolem ohně a každý dostáváme dvě vejce na tvrdo, kus sýra, kousek studeného masa, a chlebovou placku. Pokud si maso, někdo chce opéct na ohni, není problém, víno, které si každý ředí vodou a pár oliv a kus dýně.
Děvčata a tentokrát i mládenec, koukají znovu, docela vyvaleně. Všichni sedíme vedle sebe. Žádný rozdíl, mezi otrokem a pánem.
Po obědě, se jde na věc. Všechno, co mají na sobě musí dolu. Všechno končí v ohni. Pak jdou všichni do moře. Pořádné vykoupání. Nakonec si jdou smýt slanou vodu v přilehlém potůčku. Potůček se vlévá, přes malý vodopád do moře, a tak voda není slaná a stačí se jen postavit pod vodopád.
Každý z nich dostává čistou tuniku a nepostradatelnou stuhu kolem pasu. Podle toho se pozná, u nás, kdo je otrok. Stuhy mají různou barvu. Otrokům patří okrová barva.
Kluk je ostříhaný, skoro do hola a tak kontrola na vši je jen zběžná. Zato u holek se to poněkud zadrhává.
Kupodivu, naše favoritka je bez vší. Shodly jsme se s Claudii na tom, že měla celou dobu ve vlasech mořskou sůl. Tu vši nesnáší a po delším působení zajdou i jejích hnidy.
Zato holky dostávají zásyp a zabalení vlasů do pevného šátku. Nedá se nic dělat. Vši se u nás netrpí.
Samozřejmě nám to nedalo a šli jsme se na tu naši holčinu podívat. První plus….Umí plavat, což ty dvě holky neumí, není divu. Jsou z vnitrozemí.
Hezká postava, ale to už jsme viděli. Na těle sice, sem tam nějaká modřina, ale to se dalo čekat. Naštěstí nic vážnýho. Jak už jsem předtím říkala. Trošku chlapecká postava, ale nemá dlouhý tělo. Pěkný nohy, sice samá modřina, ale to se srovná. Fascinující, dětský ksichtík, neskutečně modré oči. Kdyby neměla ty hezký prsa, věřila bych, že je to velký dítě. Prý je jí šestnáct let, ale vypadá mladší.
Musím uznat, že mě fascinují její vlasy. Hustý, po umytí, černý jako černočerná noc. Plná ústa, takový ty plný rty. Bradavky přiměřený s vystouplým středem. Má je akorát, k jejím prsům. Dlouhý prsty na rukou. Normální na nohou. Je vidět, že i o nehty na nohou pořádně dbala.
Vlasy má do půli zad. Celou dobu je měla smotaný do uzlu, jinak by už o ně dávno přišla. Nový majitel, který by ji koupil, by jí je okamžitě ustřihnul.
Jak dostala sandály, okamžitě si je správně navlíkla, což se u těch dvou holek, nedá říct. Konečně, ten neopálený proužek mezi prsty, o tom mluvil dost jasně.
Tak uvidíme, jestli jsme se trefily.
Jdu se taky po tom celým dni, pořádně umýt do potoka. Claudie se zatím ke mně nepřidává.
Sundám si šátek a rozpustím vlasy. Otočím se a málem vyprsknu.
Všechny tři holky na mě zírají s otevřenou pusou. Jasně, neuvědomila jsem si to. Mé vlasy, to je rarita, sama o sobě. Nikdo, široko, daleko, nemá vlasy barvy rozjásanýho sluníčka. Všude tu panuje hnědá, ale většinou černá barva.
„Co je, stalo se Vám něco?“
Ani nic neříkají. Jen zavrtí hlavou. Claudie je odvádí k Melikovi.
„Tak co, jak se vlastně jmenuje ta holčina, ptám se pak Melika?“
„Cornelia Minor, a je to podle jména nejmladší dcera Sentoria, obchodníka z Kartága.
„Dík si náš poklad.“
„A ještě něco. Umí dobře číst a zřejmě i psát latinkou, to je překvapení co?“
„Tak to teda je…“
Je ráno
Po snídani nakládáme a jedeme domů. Mládenci spoustu věcí naložili večer. Zbytek nakládají teď, a po nabrání zásob vody, jedeme. Děvčata se už ničemu nedivý. Nasedají na káru. Nikdo nejde pěšky.
Naši mládenci na koních, ostatní na kárách. Já s Aisou v našem vozíku a Claudie se svou služkou v druhém. Ještě jedeme kus po zalesněném břehu moře, ale pak vjíždíme do pouště.
Po očku spolu s Claudii sledujeme náš objev. Není u ní vidět to odevzdání, jako u těch dvou holek. O všechno se zajímá. Pořád po nás pokukuje. Je jí jasné, že jsme si ji nevybraly jen tak. Mohly jsme vzít, dvacet dalších holek, a ne ji.
Večer sedíme s Claudii na břehu moře.
„Tak co, jak to s ní uděláme?“
„Vím, že je to blbost, ale nedokážu si představit, jak Cornelii budeš zasvěcovat do výuky u paní Li. Ona si určitě myslela, že ji kupuju já, ale teď ví, že jsi ji koupila ty, ale neví proč. Je jí jasné, že to není proto, aby šla na pole. Tak pitomá zase není.“
„No jo, ale co s tím teď.“
„Dáš ji zatím do kuchyně, a něco vymyslíme. Já si ji pak vezmu, až přijedeme domu a všechno jí povím. Včetně výuky u paní Li. Když se jí to nebude líbit, a bude protivná, prodat ji můžeš vždycky, ne.“
„Tohle bude asi nejlepší řešení.“
Jsme skoro doma. Markus už na mě, asi čeká. Náš posel jel několik hodin před námi, aby oznámil, že přijíždíme. Jsem ráda, že ho zase vidím.
Tenhle dvůr, lidi i tohle město jsou mi důvěrně známé. Cítím se tu doma. Za těch pět let jsem sem doslova vrostla. Tyhle místa nemíním nikdy opustit.
Rozjíždíme se na okraji města. Claudie míří k sobě a my pokračujeme k nám.
Vjíždíme do dvora. Nic se tu za těch pár dní nezměnilo. Markus stojí u okna v jídelně a dívá se na nás. Jen se naše pohledy setkají, roztáhne tvář do širokého úsměvu. Jo, jsem doma.
Co budu povídat, noc zase skončila až ráno. Markus se překonával. To je tak vždycky, když nejsem nějakou dobu s ním. Abych nekecala, když je někde na cestách on, a vrátí se, je to stejné. Potřebujeme se…
Markus zítra odjíždí pro víno, tak bude čas, promluvit si s Cornelii.
Pozítří….
Dneska dopoledne, mi přivezla Claudie, Cornelii. Nezdržela se, jela dál na trh.
Děvče už se trošku srovnalo se svou novou existencí. Je klidnější, a pokud můžu říct i spokojenější. Ano žít měsíc v bagnu není žádná sláva. Přechod od svobodného člověka k otroku, je samo o sobě příšerná záležitost. Konečně prožila jsem si to sama, a nerada na to vzpomínám.
Abych řekla pravdu, nevím, jak začít. Vezmu Cornelii do zahrady. Nádherně husté černé vlasy, má svázané stuhou, do koňského ohonu. Pěkně jí to sekne.
Posadíme se v altánku proti sobě. Dívám se jí do očí. Dívá se na mě zralá mladá dívka. Uvidíme, jak se na mě bude dívat za půl hodiny.
„Nejdřív ti řeknu, co tě čeká.“
Jen pokýve hlavou.
„Když budeš chytrá, otevře se ti svět, o kterém se ti nikdy nesnilo. Můžeš být po boku muže, který jednou bude nejmocnější v tomhle městě.“
„Myslíte mladého pána?“
„Přesně tak. Tvoje paní potřebuje děvče, které by na něj patřičně dohlédlo. Dnes ještě moc neví, mladý pán, co se od něj očekává, ale jednou bude muset nastoupit na otcovo místo a je jen na tobě, jestli vedle něj budeš stát ty…“
„Co mám pro to udělat…“
„Budu mluvit naprosto na rovinu. Je ti jasné, že všichni, nebo tedy téměř všichni chlapy, mají na ženě největší zájem o to, co má mezi nohama. Jen pár jedinců preferuje stejné pohlaví. Naštěstí mladý pán mezi ně nepatří. Jen tak mimochodem, všimnul si tě v kuchyni?“
„No, všimnul, ale asi jen proto, že jsem tam nejmladší.“
„To, je dobře, že tě viděl. Mluvily jste spolu?“
„Zatím ne…“
Odvádím řeč na podstatné věci „Měla jsi už někoho?“
„U nás v šestnácti letech nemít někoho, je docela problém.“
„A líbilo se ti to?.“
„Ani moc ne, bylo to za stodolou a zezadu. Otec mě pořád hlídal...“
No jasně, nějakej pánův zákazník, nebo přítel si šel udělat radost.
„Kolikrát se to stalo?“
„Jen jednou paní, těsně než jsem odjela z města za otcem.“
„Po cestě, ne?“
„Vlastně taky, ještě dva piráti, byla jsem uvázaná k zábradlí, jako oslice…“
„Jenom dva?“
„Byla jsem nejmladší, bylo tam dalších šest holek.“
„Vystřídali se na nich všichni,“
„Skoro všichni…“
Bylo to tam asi divoký, dovedu si to představit.
„Takže, máš dvě možnosti. Buď projdeš ponaučením u paní Li, to je ta největší kurtizána ve městě, naučíš se od ní všechno, co zná, a pak se postaráš o mladého pána, nebo zůstaneš do smrti v kuchyni. Tam je vždycky nebezpečí, že tě paní Claudie znovu prodá. Pokud zůstaneš u mladého pána, postará se ti Claudie o to, abys neměla děti, do té doby, dokud nebudeš chtít. Existuje na to příšerný nápoj, opravdu příšerný, ale naprosto funkční. Moje služka Aisa je toho dokladem. Za pět let, zatím žádný dítě.“
O sobě přeci nebudu mluvit.
„Takže, buď se naučíš šukat u paní Li, tak, že už mladý pán nebude chtít jinou, nebo skončíš, do konce života jako pomocné děvče v kuchyni.“
„To bych tedy nerada…“
„Ještě budeme muset vyřešit tvou řeč. Ale to snad nebude takový problém. Nech si to projít do zítřka hlavou. Když se tu zítra objevíš, budu to brát, že souhlasíš, a odvedu tě k paní Li.“
Jen si polkne…
Mluvíme spolu demonštinou, to je řeč na okraji Egypta docela běžná, ale tady se mluví féničtinou, nebo punštinou. Jamal umí latinu, a jestli je chytrá, naučí se mluvit docela rychle. Latina, kterou mluví ona docela dobře, se tu skoro neužívá.
Tak, vše je řečeno. Teď už to záleží, jen na ní.
Dívá se na mě s úžasem, ne s bázní, nebo s hrůzou. Tohle asi nečekala. Nemohla jsem jí přece říct, že hledáme pro mladého pána pořádnou kurtizánu. Ale, třeba se jí povede to, co jsem jí navrhla. Člověk nikdy neví.
Je druhý den. Dopoledne by se možná měla objevit Cornelie. Sama jsem zvědavá. Došla jsem za Melikem a dohodli jsme se, že pokud nebude, u paní Li, bude jí drtít féničtinu, Jamal. Už delší dobu pomáhá Melikovi, mluví obstojně latinkou, a tak mu tohle břímě přihodíme navíc. Musím se usmát. Netuší totiž, že bude možná učit, hezkou dívčinu.
Sluníčko je tak vysoko, že to odpovídá polovině dopoledne. Mám spoustu práce s dohlížením na přerozdělování amfor s vínem. Poslední dobou k nám jezdí obchodníci z širokého okolí.
Zjistila jsem, že když u prodeje vína a domlouvání další objednávky, je moje maličkost, vždycky je o něco větší, než když se dohadují s Melikem. Není to o ceně, ale o množství.
Co bych si namlouvala, Ti obchodníci se sem táhnou za mnou a ne za vínem. Máme ho skoro stejné, jako další čtyři dodavatelé, ale jdou k nám.
Přichází Aisa. Vede s sebou Cornelii. Takže přece jenom zvítězila, zvědavost a chuť se učit. Přeci jenom to, co jsem jí nastínila, je velice lákavé. Zběžně se pozdravíme a rovnou je posílám k Melikovi. Myslím, že Jamal bude docela překvapenej, koho to má učit. Aisa ještě jde do kuchyně zařídit, aby s Cornelii ode dneška počítali.
Odpoledne vyrážíme k paní Li. Moc toho nenamluvíme. Vidím na Cornelii, že má tak trošku obavy. Moc nemluví, ale vypadá, že se o všechno okolo zajímá.
Mládenci nás už ohlásily, takže jdeme druhým vchodem, rovnou dozadu. Je brzo odpoledne, a tak tu ještě nikdo není. Děvčata jsou v patře, a připravují se na večer.
Vchází do mě dobře známé místnosti. Tady se učily naše holky všem těm dovednostem. Neuvědomila jsem si, že Cornelie nezná naši řeč, ale ona se s paní Li, už nějak dohodnou.
Jediné, o co mě paní Li žádá, abych ji přeložila pár slov.
„Zapomeneš na všechno, co bylo. Žádný milenec, ani přítel, pokud byl, už nejsou. Budeš dělat, co řeknu. Ukážu ti to, a budeš to po mě opakovat.“
„Měla už někoho,“ ptá se paní Li.
„Říká, že ano, ale přepadli je piráti…!
„Tak to bych se divila, kdyby ji nechali být a nevzali si ji.“ Odpovídá mě pani LI.
Tak to je vše, jdu si sednout ke stolku za zástěnou.
Po svléknutí, si ji paní Li prohlíží.
„Chce to zkrátit a udělat malý véčko, a dole úplně do hladka, v podpaží skoro nic nemá, ale i to musí pryč,“ mluví ke mně.
Je mi to jasné. Jestli bude místo, a čas na úpravu, paní Li to už zařídí.
Odhrne závěs. Za závěsem jsou mně, dva dobře známé, vyleštěné velké poloviny stromu. Jsou podélně rozříznuté. Dlouhé asi dva a půl sáhu, přes půl sáhu vysoké. Plochou stranou stromu leží dole. Vpředu a vzadu mají dole příčné hranaté dřevo, tak, aby vrchní část stromu, byla výš. Do určené vrchní části kmene se dá dát jakýkoliv nástavec. Slouží na to, aby si adeptka vyzkoušela, kolik toho ještě snese. Obě části stromu jsou položeny proti sobě a jsou na menším koberci, aby nebolela kolena.
Paní Li jde samozřejmě příkladem. Vybere si na stole, jeden naprosto běžný nástavec. Pokud mohu posoudit, je o něco menší, než ho má Markus. Nástavec má docela věrnou podobu, včetně zvětšené části žaludu. Na některých, které, tam leží, jsou i poněkud nadbytečné výstupky a drážky.
Dá jej pod pramínek vody, který přitéká z venkovní kašny. Pořádně jej umyje. Osuší jej a pak zasune do příslušného otvoru, ve vydlabaném kmeni.
Nasliní si prsty a sliny přenese na okraj dírky. Pak si ještě nasliní umělé příro, pod sebou. Samozřejmě je to proto, aby šel dovnitř, bez problémů. Když si do sebe beru Markuse, má ho už ode mě pěkně vlhký, z pusinky.
Rozkročí se nahoře. Pak poklekne na jedno koleno, pomalu poklekne i na to druhé. Přitom si ho pomalu zasouvá do sebe. Žádný spěch, všechno probíhá tak, jako by to byl opravdový mužský úd. Paráda, ještě se trošku nadzdvihne, a posadí znovu na doraz. Zakroutí boky a třikrát se zahoupá, dopředu a zpět.
Chvilku klečí, a pak se postaví. Podívá se na Cornelii. Pokýve hlavou a ukáže na stůl, kde jsou vyrovnány, patřičné nástavce.
Nezaváhala, ani vteřinu. Vybírá si sice menší, nejen na délku, ale i na tloušťku. Přiznám se, že se jí nedivým. Jde si ho umýt a pak jde k druhému klekacímu podstavci. Paní Li jí ukazuje, jak se zasune to otvoru a jak se zajišťuje klínem proti vypadnutí. Vše bez problémů.
Navlhčí si obě místa slinami a pak si ho bere do sebe.
Jen zírám, vklouznul tam, bez problémů. Paní Li, ji ještě pomůže několikrát se prohnout v bocích, pak pomůže vstát.
Obě pak jdou znovu ke stolu. Tentokrát je nástavec o hodně silnější a také delší. Situace se opakuje. Tentokrát to sice trvá o něco déle, ale pak je, až na doraz uvnitř. Cornelie se sice jednu chvilku zatvářila, že ji to zabolelo, ale když si poposedla, bylo všechno v pořádku. Přeci jen tohle ještě nikdy nedělala.
Fakt, jen zírám.
Paní Li ještě chvilku něco dělá se západkou na spodní části dráždidla. Jak jinak tomu říkat, že. Ukáže Cornelii, aby si ten umělý úd vzala do ruky. Zasunuje ho na patřičné místo. Teď vidím, že se může pohybovat docela daleko dopředu. Dozadu jen kousek, ale dopředu je ta možnost, daleko větší. Dřív stál vyloženě kolmo, ale to se teď změnilo. Paní Li si ještě bere, nějakou další destičku. Nahoře vydloubne část kmene. Do obdélníkové díry, pak zacvakne destičku, kterou přinesla. Pokud dobře vidím, má na sobě vyhlazené výstupky.
Koukám jako blázen. Tohle tu minule, když jsem tu byla s děvčaty, nebylo. Kmen stromu, na kterém můžeš šukat s drážděním poštěváčku. Tak tohle je síla. Na co všechno ti lidé nepřijdou.
Cornelie se znovu posazuje. Je to o něco obtížnější, přeci jen se to pohybuje, ale nakonec se to povede. Paní Li jí ukazuje, kde si má dát ruce. Fakt, je to, jako by seděla na nějakém klukovi a opírala se o jeho hruď.
Paní Li, jí popostrčí prdelku kousek dopředu. Zpět už jede Cornelie sama. Paní Li se u ní klekne a zblízka pozoruje, jak si vede.
Po pár nezdařených, krátkých pokusech se všechno urovnává. Děvče se učí rychle. Za chvilku jí to jde báječně. Paní Li jí pomaličku přitlačuje pánev dolu a pomáhá ji prohnout se v zádech.
Děvče sice moc nechce, ale když jí paní Li přimáčkne, dá si říct. Několikrát se sklouzne, ale pak to s ní škubne a zastaví se.
Jasně, poprvé si to drncnutí nebo zalechtání jazykem, to si musí každá holka prožít. Všechno je jednou poprvé.
Paní Li chviličku čeká, ale pak jí drcne do zadečku. Pomaličku a opatrně se znovu rozjede. Dává si pozor, ale paní Li ji přimáčkne a donutí ji, aby se o dráždidlo přimáčkla víc. Kočka sebou poškubává, ale všecko se časem zklidňuje. Paní Li na ní tolik netlačí, a kotě si našlo polohu, kdy jí to vyhovuje. Skoro bych řekla, že si to vychutnává.
Nic netrvá věčně. Paní Li, jí pomaličku zastaví. Zatlačí ji úplně dozadu, takže umělý úd v ní stojí naprosto kolmo. Ukáže jí, že se má narovnat a prohrábnou si dlouhý vlasy. Předvádí ji to a po několika pokusech to vypadá naprosto věrohodně. Musím uznat, že přitom fantasticky vyniknou její prsa. Snad i ty bradavky, má trošku víc, vyšpulený. Vůbec bych se nedivila, po takovéhle masáži.
Tohle samozřejmě není všechno. Paní Li, jí nechává levou ruku ve vlasech a pravou jí vede k poštěváčku. Ještě jí ukáže, že si má naslinit prsty a pak se před ní posadí na druhý kmen stromu. Posadí se přesně tak, jak sedí Cornelie. Levou ruku ve vlasech a pravou u poštěváčku. Pomaličku se začne dráždit. Dává pozor, aby se to holčina dělala správně po ní.
Cornelie, se z počátku asi bála, ale když viděla, že to nic není, a je to vlastně příjemné, uvolnila se. Paní Li se na ni dívá a pak se začne usmívat.
Děvče si s poštěváčkem hraje už samo. Dívá se na paní Li. Ta zavírá oči a kousek zakloní hlavu. Cornelie ji po očku pozoruje. Nakonec udělá to samé.
Oči zavře a hlavičku zakloní. Pokračuje takhle pěknou chvilku. Občas si potichu vyhekne. Podívá se na paní Li. Ta jen pokýve hlavou a přitom se na ni usmívá.
Práce dvou prstů dělá divy. Cornelie se ještě trošku zakloní. Levou ruku spustí dolu a položí si ji na stehno. Za chvilku jí to nedá a začne si stehno hladit těsně vedle slabiny. Pravá ruka pořád tančí na vystouplém poštěváčku. Začíná se pohupovat na umělém údu. Kousek se vždycky nadzdvihne a znovu dorazí až na konec. Tenhle pohyb, byl zpočátku pomalý, ale teď se zrychluje. Jestli si nedá pozor tak bude u konce.
Je přeci jen chytrá. Zpomalí rychlost. Podívá se tázavě na paní Li. Ta jen pokývá hlavou, ať pokračuje. Znovu tedy zrychlí. Tentokrát to není už podle pokynů paní Li, ale uvědomila si, že tenhle prožitek si může regulovat ona sama.
Chvilku se dívá do stropu. Nakonec zavře oči a úplně se tomu poddá. Teď si to chce prožít celé až do konce.
Přitlačí pánev co nejvíc dolů a s nově nasliněnými prsy to spouští naplno. Pohupuje se a jemně si při tom pohekává. Stehna se jí začínají chvět a ve vlnách tiskne a znovu uvolňuje vyleštěný kmen stromu pod sebou. Bradavky jsou skoro ještě jednou tak velké než před tím. Křečovitě sevře koleny strom pod sebou a drží. Pár prudkých záškubů pánví a je to tu. Pořádně si hekne a dorazí se znovu až na doraz. Jak jinak, chce ho mít v sobě, co nejdál. Škubne to s ní znovu a dalších několik záškubů bříška vypovídají o všem. Chvilku zůstává ve strnulé poloze. Pak přepadne dopředu na ruce. Chvilku se ještě chvěje. Pěkně zrychleně dýchá.
Utře si hřbetem ruky oči. Vypadá trošku vyděšeně a zahanbeně. Právě si zřejmě prožila první orgasmus ve svém životě.
Paní Li k ní jde. Klekne si k ní, a dává jí pusu na tvář. Cornelii se rozjasňuje tvář. Teprve teď si dodatečně uvědomuje, co právě prožila.
Obě vstávají. Z Cornelie úd vyjíždí s pěkným mlasknutím. Jo, to už patří k věci.
Myjí použité věci pod pramínkem vody. Ukládají je na stůl.
Pokud si Cornelie myslela, že tohle je konec, nic takového se nekoná.
Paní Li bere Cornelii za rameno a jdou k lůžku, které je na protější straně místnosti. Vedle něj na druhém stole, jsou kuličky všech možných velikostí. Jedny si bere do ruky paní Li a druhé ukazuje Cornelii, aby si je vzala. Jdou znovu k pramínku vody. Pořádně umýt kuličky a nezapomenout ani na zvířecí šlachu, která je spojuje.
Vrací se zpět. Paní Li je nasliní a pak si lehá na znak. Roztáhne do široka nohy a pomalu předvádí, jak je dostat do dírky. Nejdřív jednu, pak druhou. Ukazováčkem si je zastrčí co nejvíc dovnitř. Nakonec venku čouhá jen kousek zvířecí šlachy, na které jsou navlečeny.
Postaví se a Kývne na Cornelii, aby udělala to samé. Není to zase až takový problém. Vnitřek pochvičky po tom dobrodružství, jen plave. Spíš mám strach, aby jí nevypadly. Není možné nevšimnout si, jaký pěkný a štíhlý nohy ta holka má.
Za chvilku jsou uvnitř. Postaví se. Paní Li jí ukazuje, že se má projít před ní. Nejdřív jde se sevřenou prdelkou, ale když vidí, že nevypadnou, tak se uvolní. Paní Li před ní udělá dřep. Když se to Cornelie pokusí o totéž, vypadnou jí. Nevadí, je jasné, že dostane jiné, o hodně větší.
Na druhý pokus, už se trefili. Paní Li, jí říká, že zítra dostane jiné, ještě větší a ty že se jí budou moc líbit. Musí si na ně ale poznenáhlu zvyknout. Tak to tuším, co to bude. Sama mám takové.
Cornelie se projde po místnosti. Kuličky jí nutí mít trošku sevřenou prdelku a navíc jít zpříma, nehrbit se.
Sama z vlastní zkušenosti vím, že mě nutí vždycky, mít tak trošku vyšpulený prsa.
Poučné dvě hodiny jsou pryč. Cornelie už není tak bázlivá, jako když jsme sem šli. Vím, že první orgasmus ženu změní. Vím, že chlapy na to mají jiné měřítko. Jednotlivé stupně rozdělují jako dívka, žena, to když si někoho vezme do sebe, a pak matka, když má děti. Ale je tam ještě jeden pidistupínek a to je první orgasmus. To je okamžik, kdy žena ví, že je doopravdy zralá. Chlap s ní může pět let šukat, a dokud nebude mít orgasmus, nebude se cítit plnohodnotná.
Ještě něco, žena když má v sobě chlapa, chce být co nejvíc vyplněná. Proto toho, který ho má malého, sice třeba doopravdy miluje, ale pořád tam ten kousíček štěstí, chybí.
Končíme a jedeme domů. Sedím vedle Cornelie a vím, že ty kuličky má v sobě. Možná, že teď rozumím a chápu chlapa, který před cestou na trh, vložil do své ženy kuličky. Ví, že si jeho žena, která jde vedle něj, nese ten kousek od něj, v sobě. Je to jejich malé tajemství.
Jasně, něco podobného je když chlap, do své ženy vystříkne, ale to není pocitově tak hmatatelné jako ty kuličky. Jasně, pokud se obě tyto věci spojí, je ten pocit mnohem emotivnější.
Sakra, zase jsem se zasekla, a to jsme se ještě nedostaly k čínským mládencům.
Takže pokračování zas někdy…
Monika
|
|
|
|---|
Pro ty kteří to dočetli do konce a líbilo se jim to
Hlavní stránka povídek
Původní stavy anket a stav přístupů, ke dni 27.12.2019 v xlsx